SYSTEMATIC DEATH – Systema Six – LP

Popis výrobku

Nová velká deska veteránů japonského hardcore / punku a vynikající energická jízda od začátku do konce.  Myspace

V Japonsku je tak celkově něco jinak. Projevuje se to mimo jiné i na tom, že téměř všechny kapely, které se tam daly po letech znovu dohromady, nakopávají prdel pořád stejně jako před 20ti lety. Žádné vyčpělé karikatury, žádné estrády, žádný blbý hard rock od chlapíků, který jsou už “nad věcí”. Jasně, určitě je to dáno i tím, že všichni členové starých japonských kapel pokračovali po celou dobu v dalších super kapelách, ale tím jsme zase na začátku. Jednou ze znovuobnovených legend jsou i Systematic Death a to, co jsem před chvílí napsal, platí v jejich případě zcela bez vyjímky.

Systematic Death byly jednou z prvních kapel, která začala hrát tzv. “japancore”. Tedy zcela specifický mix hodně rychlého hard coru a thrash metalu, který se sice neustále hroutil pod tíhou krkolomných kytarových riffů, ale zároveň absolutně nezrácel energii. Yokohamští samurajové už na svých prvních demech z roku 1983 jasně demonstrovali svou vizi. Sound podobný první desce “Fuckheds” od Gauze, který vás rozdrtí, trochu čitelnější kytary než distort kati GAI nebo Confuse, styl hry inspirovaný Black Flag a naprosto smrtící nasazení. No a přesně tohle předvádí Systamatic Death i na své nové desce “Systema Six”. Na obalu cihlová zeď, vevnitř fotka borců v noční ulici u zaparkovaných jízdních kol, délka nahrávky pod 20 minut a od začátku až do konce čistokrevná japonská rubanice. Zní to prostě jako kdyby žádná pauza nebyla, naprosto svěže a pořád totálně nasraně. Možná mi přijde, že jsou Systematic Death trochu vyhranější a riffy jsou srozumitelnější, ale po tom, co chlápci v mezidobí prošli kapelama jako Bastard, Forward, Judgment nebo Deathside, se asi není vůbec co divit. Zpěvák už taky nechrlí slova po celou dobu skladeb, ale nechává přeci jen trochu vyniknout tu parádně seštelovanou bestii, která tepe pod ním a občas tam hodí parádní kytarovou vyhrávku. Některé skladby jsou pak vyloženě chytlavé, jako třeba pátá “Games”, s klasickými skandovanými pasážemi. Nohu z plynu však Systematic Death nesundají nikdy a celá deska zní jak šílená kanonáda, na čemž mají obrovský podíl psychpatické bubny, dotvářející celkový obraz hudebního masakru. Pro mě je tohle po všech stránkách skvělá záležitost, která jasně říká, že některé návraty rozhodně mají svůj smysl a také to, že jejich koncerty budou naprosto nekompromisní maso. Tora! Tora! Tora!

Banán pro czechcore.cz