IS 088 SEE YOU IN HELL / CROW split EP

Popis výrobku

Po dvou zbrusu nových skladbách od obou kapel: japonští veteráni CROW (vznik už v pol. 80. let!) hrají temný a surový metal/crust s brutálně údernými bicími Iron Fista (ex-G.I.S.M.) a pekelnými sóly, zatímco brněnští SEE YOU IN HELL útočí zběsilým hardcore/thrash punkem s masivními sbory a s lehkým ovlivněním japonským Burning Spirits HC. Stranu SYIH zmasteroval ve svém Enormous Door studiu Jack Control z WORLD BURNS TO DEATH.

“Upřímně řečeno, napřed jsem vydání této desky považoval za celkem vydařený vtípek. Pak se ovšem ukázalo, že to je čirá realita. Tím ovšem přichystané nástrahy neskončily. Protože ve chvíli, kdy jsem si pustil stranu See You in Hell jsem nabyl přesvědčení, že to nahrála úplně jiná kapela. I tady jsem se mýlil. Stejně jako v prvním případě jsem za to ovšem moc rád. Dokážu si představit, že to je pro SYIH další splněný sen a opět mě to přivedlo k přemýšlení nad tím, jak obrovskou sílu v sobě má hc/punk. Kde jinde se vám stane, že vydáte společnou desku s jednou z vašich nejoblíbenějších kapel. A myslím to teď naprosto vážně, bez jakéhokoliv náznaku ironie. Jsem prostě vděčnej za každej důkaz, že to pořád takhle může fungovat, zvláště pak když to ještě dopadně tak dobře jako v tomto případě. Začíná to hned obalem, který má už téměř klasicky na svědomí komiksový kreslíř, tentokráte Milan Sodoma a který ani tentokráte není příliš veselý. Nic jiného jsem ani nečekal a že je vše jak má být, vám dojde hned jak se rozezní strana Crow, která začíná brutálním heavy metalovým sólem, jež je navíc hned na začátku vymáčeno v pěkně ponuré náladě. Po tomto heroickém intermezu se vše zlomí do klasického břitkého crust metal masakru, kterému od té doby vládnou hlavně hromové blesky v rukou Iron Fista, bývalého bubeníka G.I.S.M. To tempo je nezaměnitelně japonské, stejně jako lámavá a neustále pulsující energie nahrávky. Vím, že tohle je čistě otázka vkusu a že se mnou bude spousta z vás nesouhlasit, ale mě právě tohle úplně fascinuje. Ve své podstatě je to čistá surovost zahraná nadoraz a bez jakýchkoliv příkras, když nepočítáme zmíněná sóla, které ovšem všechno dělají ještě více “nepříjemným” a rozhodně ne stravitelnějším, jak by se mohlo zdát. Je to vlastně zcela autentický mix klasického japancoru, hrubého crust a čistého heavy metalu a přesně tak to zní. Oproti úplně novému singlu Crow, který vyšel teď na Prank (limit 500 kusů) je tahle nahrávka méně distortion, s čistější produkcí a čitelnější strukturou. I tak vás ale tyhle dva záseky řádně pocuchají. No a teď tedy ty SYIH. Jak už jsem napsal na začátku, byl jsem přesvědčen, že to hraje jiná kapela. Dva totální hity, chytlavé a přitom neuvěřitelně energické a nasrané. Jakoby vše do sebe konečně zapadlo, bylo řádně promazáno a teď je to nezastavitelné. Bicí i kytary zní dohromady jako švihání bičem a vytváří bez diskuze hitový potenciál obou pecek, který je ještě podpořen jednodušším Jožkovým frázováním, což je další obrovské plus. Ano, je tam slyšet více Burning Spirit vlivu, ale je to naprosto bez diskuze ku prospěchu věci, takže případnou diskuzi o tom, proč to tak je považuji za naprosto bezpředmětnou. Skvělý je i zvuk, který má velkou zásluhu na výsledném efektu, protože je dokonale “špinavý” a přitom totálně nabušený. Nevím jaký podíl na tom má Jack Control, který tuhle nahrávku mastroval, nicméně je to fakt síla. Snad možná jen zpěv mohl být přeci jen trochu více upřednostněný, neboť v té raw produkci přeci jen trochu zaniká. Ale jinak opravdu smekám a točím to bez prdele pořád dokola. Po všech stránkách mimořádně vyvedená záležitost, která vyšla i v moc pěkné limitované edici. Velmi překvapivě jeden z aspirantů na singl roku.” Banán / czechcore.cz

“rněnská, stále vyhranější a vybranější bitevní kolona See You In Hell pokračuje v metalickém hardcore-punku s nejpřesvědčivějšími texty široko daleko. Angažovanost ano, moralizování v mezích a náznakem, plná huba si řve o nůž, dobře zvolené slovo přestavuje ulici. Musím vidět pod povrch a musím ti to říct: „Oči jsou v zajetí / věci kolem vládnou”. Jistě, je tam ta touha, o které jeden řekne, že je naivní a idealistická, druhej neřekne nic a mrdne pěstí, „Nikdy a nikým se nenechat vést”. Jožka má najednou hrubej hlas, ta vokální drtivost a charisma tu je i bez vizuálu, kapela jede jak funglový stroj v linii rychlého hc-punku, nic nesmí narušit angažovanost a sdělení, takže překombinované kompozice nebo epileptická schvácenost se neodehraje, oba vály jsou hitovky, osobně dávám přednost Nadechnout se, vděčný přechod bicích zaměstná svalovinu, text vyzývá ke svobodě a sborový zpěv je funkční jako dlažební kostka. Traitors je song letošního roku, jestli pro vás tahle věta něco znamená. Metalické hardcore, živené prvotní thrashovou mízou, rozklepané nohy a brána hudby. Ohromná a bez značek. Crow. Víc než japonštinu to připomíná staré francouzské emocory a jejich neodolatelnou vypjatost, která sice neznamená zpěv, zato hustou husinu. Ani Crow nezpívá klasicky, jsou to spíš přímé rituální pokyny a přednes zlostné věrouky. Za vokálem se valí ohromující dunivá mašina se silnou basou, reproblány se chvějou jako sáček v rozbitým okně, musím je přelepit. Temná crustová litanie, která si nezakládá ani tolik na energii a valchování hřbetu, jako na stálém a důkladném tlaku, vypravěčské agónii, dostává tu pravou podobu až s rozmáchlou kytarou, najednou osamostatněnou, z bláznivě vybičovaného tempa vystoupí na střechu nákladního vlaku nečekaně zefektovaná kytara, vítr svítí a tma padá.  Ve druhém vále Annihilation se kytarové liány začínají rozvíjet rovněž až posléze, ale thrashová lana letí až do vnitrozemí času, do šedesátkové psychedelie japanu a dlouhých, kvílivých tónů, květinové zasvěcení a svaté šílenství.” Ctirad Coma / diycore.net