UŽ JSME DOMA - Jeskyně - LP

„Jeskyně může znamenat úkryt, může to být místo tajemství, může to být útěk do samoty, také místo objevu a touhy pronikat stále hlouběji do poznání… Vezměte helmy a svítilny a vydejte se na koncert.
Třeba tam dole něco objevíte nebo se odtamtud dostanete ven.“ U kterékoliv jiné české kapely by tato slova z tiskové zprávy působila jako obvyklý PR blábol, ne však u Už jsme doma, ve světě nejpopulárnější české skupiny a současně formace, jejíž texty by se daly klidně vydávat jako básnické sbírky.
Alternativní rockeři z UJD se od vydání posledního alba Rybí tuk na sedm let ponořili do vlastní jeskyně personálních výměn, nahrávání hudby pro filmy a večerníčky a samozřejmě pilného koncertování po těch nevzdálenějších končinách (Nový Zéland, Austrálie). Na světlo se vynořili v překvapivě dobré formě a mladistvé síle, třímajíce v ruce Jeskyni, povedené album, které potvrzuje postavení UJD na jednom z čelných míst české a minimálně evropské alternativní scény.
Tak především nostalgici ocení obohacení zvuku kapely o dechový nástroj. Tam, kde do roku 2002 čaroval nezapomenutelný Jindřich Dolanský se saxofonem, nyní úřaduje trubka Adama Tomáška, která na desce dostala výrazný prostor. Nový nástroj soundu kapely dodal potřebný životodárný kyslík, díky němuž Jeskyně působí svěže a neotřepaně. Zásluhou trubky je zpoza obvyklé melancholie textů frontmana Miroslava Waneka možné výrazně slyšet jakoby Šrámkův smířený povzdech: Života bído, přec tě mám rád.
Byť si pro tentokrát Wanek vzal na svá bedra nejen texty, ale i kompletní hudbu, materiál vůbec nezní vyčpěle nebo jako opakování sama sebe. Naopak, hlavní tvůrčí mozek UJD vyplodil nezvykle barevné a dramaturgicky vyvážené album. Navíc v písni Mariana složil možná největší hit (nikoliv rádiový!). Co je nejlepší, album nelze vztáhnout k žádné nahrávce v minulosti, byť má v sobě surovou punkovou energii Pohádek ze Zapotřebí, poetický rozmach Rybího tuku i hitovost Uší.
Je to prostě další logický krok dopředu, žádná obrátka a hledání kořenů či křečovitý úkrok stranou do žánrového experimentování. Jeskyně je zkrátka jenom jedna. Ani po čtvrtstoletí fungování na scéně tak Už jsme doma neztrácejí energii a invenci. Potlesk.