První velká deska anglických Wankys, kteří se vzhlédli v japonském bordeloidním punku osmdesátých let. Nějaké ukázky k poslechu zde : https://soundcloud.com/sphc
a můžete si i přečíst recenzi na jejich flexi z poslední Hluboké Orby :
THE WANKYS „Please For Fuck Me“ flexi
Když začali někdy v roce 2011 Pirate Press v Americe opět s výrobou flexi disků, vrhnul se na jejich vydávání kdejaký starý fanda tohoto dnes už pozapomenutého formátu. Zvukově to sice není žádná sláva a znovuzrozené flexis u Pirate Press se začaly dělat jen jako jednostranné desky se stopáží ne víc jak 6 minut, ale dík aspoň za to. Skot Roddy, vydavatel zinu Ploppy Pants a extrémní fanda THE WANKYS, do toho šel též a vyvrhnul dvouskladbové rudé flexi svých oblíbenců jako přílohu 12. čísla Ploppy Pants, kde je ostatně jedním z hlavních materiálů report z turné THE WANKYS/LOTUS FUCKER/CHAOS DESTROY po Americe, takže to smysl dává (v květnu 2012 vyšla Ploppy Pants čtrnáctka, kterou Roddy vydávání fanzinu po devíti letech ukončil - škoda!). Jestli ale právě vám bude dávat smysl to, co WANKYS produkují, to fakt nevím, myslím, že spíš ne, i když kytarista/zpěvák Mark alias Dr. Wanky a hlavní motor tohoto kapku tria přes-čtyřicátníků kdysi hobloval čtyři struny v EXTREME NOISE TERROR (na desce „Holocaust In Your Head“). Rychlokvašeným fandům E.N.T., co znají E.N.T. maximálně z Obscene Festů, fakt nedoporučuju, mohli byste při poslechu WANKYS utrpět krajní pohoršení nebo i epileptický záchvat, neboť Markova syčící kytara svým zvukem/hlukem zdaleka přehlušuje cokoliv, o čem jste si doposud mysleli, že je tím největším extrémem zkreslených kytar a jeho mekot taky zrovna není úplnou lahůdkou pro uši. Tou ale může být oproti tomu primitivně tepající punk rocková rytmická sekce s až přeslazeně melodickou basovou linkou, kdy po chvíli si možná začnete podupávat do rytmu a těch pár tónů, na kterých je každý vál WANKYS postavený, se vám začne zavrtávat do hlavy jak šrouby! O tom, že jsou WANKYS v podstatě poctou japonským hlučným punk rockerům SWANKYS, už jste v Orbě asi četli, ne? Jinak oba vály jsou v pomalém středním tempu, ten první je smutnější („Please For Fuck Me“), protože je o crusterovi, který diplomaticky řečeno „nemá úspěch u žen“, protože se nemyje, druhý je veselejší - na téma „Punk Rock Life“. Je fakt, že u řady lidí si tahle kapela hned po čtyřech letech hraní vydobyla přímo až kultovní statut a na podzim 2012 jede už podruhé na americké turné, ostatně Mark je v podstatě takovým „velvyslancem noise punku“, nejen díky kapele, ale i díky svému labelu (nevěřili byste tomu, ale jmenuje se „Noise Punk Records“). Zkuste to, dva vály se dají, docela rád mám i jejich singl „Lost In France And Drunk“ nebo osmipalec „Weapons Of Musical Destruction“, velkou desku nebo CD bych ale doporučil poslouchat jen na vlastní nebezpečí. Varoval jsem vás... (Filip)
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
