"Po sérii nadšených reakcí a následovném
zjištění, že se u nás zatím prodaly téhle desky 2 kopie (jednu jsem si
koupil já a druhou Jirza), dospělo moje nutkání napsat na ni recenzi až k
těmto řádkům. Nic mi totiž v poslední době nezlepšilo náladu tolik jako
Masshysteri a jejich nová deska. Dokonce i to divný počasí venku je o
dost snesitelnější, když si máte co prozpěvovat a zalévá vás zvláštní
hřejivý pocit. Ne úplně optimismus, to je asi dost silný výraz, ale
takové to šimrání v zádech a permanentní lehký úsměv. A to i ve chvíli,
kdy navzdory předpovědi venku brutálně chčije, je 12 stupnů a kouří se
vám od huby. Pak je silný kafe nebo horkej čaj a tahle deska zaručenej
recept, věřte mi.
Ještě než se jehla položila do drážky, odhadnul
jsem směr, kterým se Masshysteri vydají. Přestože jsou v současnosti
posilněni o Kajsu Bergsten na postu druhé kytary, je jejich sound zase o
kousek blíž k úplným kořenům punku. Už předešlé lp bylo velmi výrazně
ovlivněno pre punkem konce 70. let, nejvíc asi The Adverts, X nebo
rannými Agent Orange, ale současná tvář Masshysteri už snad není ani
retro. Kapela v tom nejlepším slova smyslu přímo navazuje na to, co
dělaly kultovní skandinávské kapely jako Ebba Grön nebo Lost Kids. Ty
zejména na přelomu 70. a 80. let definovaly tvář severského punku a Ebba
Grön si navíc svůj vliv dokázali udržet i po celá 80. léta, kdy stále
vydávali vynikající desky. A přesně tahle kapela je pro Masshysteri
největší inspirací, což také otevřeně přiznávají. Je to prostě
naprosto ukázkový příklad toho, že když máte silný nápad, víte jak na to
a nemáte tendenci věci komplikovat, ale ani zbytečně zjednodužšovat,
tak můžete úplně klidně použít schéma staré 30 let a funguje to
dokonale. Skladby na téhle desce jsou neuvěřitelně zpěvné, vokály
vytváří návykové harmonie, zvonivé kytary s téměř power popovým zvukem
jsou totálně chytlavé, přestože všechny nápady stojí v podstatě na pár
akordech. Hned úvodní riff první skladby si vás ve vteřine obmotá kolem
prstu a když Robert se Sárou spustí v tandemu a ve švédštine, nebude
cesty zpět. Vokály se skvěle doplňují, dávají si navzájem prostor,
překrývají se nebo jen tak rozprostírají do muziky. Na mnoha místech
jsou pak zvukově hodně nad samotnou hudbou a úplně ovládají prostor. I
to je odkaz na punkový pravěk o kterém jsem psal na začátku a nutno
říci, že to je naprosto super. Vynikající je i basa, která v mnoha
případech vytváří samostatnou melodickou linku. Jednoduché, ale přesné
bubny, které postrádají přechody, jsou zárukou, že se songy nerozmělní a
pojedou pořád dopředu. Je zajímavé sledovat, jak se Erik na postu
bubeníka pořád zlepšuje (poprvé zasedl na bubenickou stoličku až poté,
co se Vicious přetransformovali v Masshysteri a odešel bubeník Andy) i
když hraje pořád úsporněji. Díky téhle souhře a dostatku silných
nápadů, je celá deska hodně silná a přesvědčivá, ovšem některé momenty
nedostanete z hlavy. Je to už zmíněná první skladba „Masshyteri Del Tva“
nebo geniální refrén v „Dom Kan Inte Höra Musiken“. Zvláštní
melancholie, která provází kapelu už od začátku je tady doslova
zhmotněná, ale není jí zase tolik, aby to bylo patetické. V první řadě
je to pořád přímočará punková deska se skladbami, které se jednou stanou
klasikou. Víc v současné chvíli ke štěstí nepotřebuju." Myspace Banán pro czechcore.cz
