# 1

“Nejen, že tento rok bylo hodně výbornejch koncertů, ale taky vyšlo několik opravdu dobrých desek a tahle mezi ně rozhodně patří. Lycanthrophy vévoděj domácímu grind core, a myslím, že právem. Hrubej a dravej nářez, žádnej metal, ale grind core, vzdáleně ovlivněnej Agathocles, a nastartovanej fastcorem. Takto si opravdu představuju grindcore. Nesoučást, který vlastní druhou stranu, nejsou o nic pozadu. Trochu víc punk, ale ještě víc power violence, kterej zní jako bys vyhrábl nějaký nahrávky Lärm a přefiltroval je přes Man Is the Bastard. Skutečně některý vyhrávky na basu mě připomínají basový postupy Erika Wooda jako by tam byl. Naprosto excelentní materiál a navíc prokládanej bezkonkurenčníma samplama včel."

-# 2

“Vynilový debut obou kapel a to za spolupráce hned 15ti labelů, z nichž jeden je dokonce až z Turecka! Lycanthrophy mám rád naživo, zejména v jejich domovských končinách, kdy na "mini Fiestách" v Hamrech většinou svým drtivým vystoupením nakopou prdel všem ostatním účastníkům, ale z nahrávek je to trochu slabší. Tady mi jejich "Unholy Grave na speedu" grind attack s prvky japonského fastcore a s přeřvávajícími se vokály nějak moc nesedne. Asi za to může i zvuk - vystředovaná a nepříliš čitelná koule. Texty jsou jako obvykle plné vzteklých ataků proti manipulaci a černobílému vidění okolního světa. Věřím, že čas pro vraždící nahrávku této kapely teprve přijde! Kolegové z druhé strany jedou ještě o něco rychleji, ale kupodivu i čitelněji, což je hlavně zásluha minimálně zbustrované kytary, která zní jak balalajka v rukách šíleného HC maniaka. Z téhle partičky démonů z Hořovic mám o trochu lepší pocit, jejich utrazběsilej hardcore marast se mi zdá takovej autentičtější a k dobrému pocitu napomáhají i skvělé texty."